Někdy přicházejí chvíle, kdy nevíme, co cítíme, co chceme, ani kam směřujeme. Jako by se v nás porouchal kompas.

Reagujeme jinak, než bychom čekali. Tělo je unavené, mysl zahlcená nebo naopak prázdná. Objevují se úzkosti, smutek, podráždění, napětí ve vztazích. 

Terapie je prostor, kde je možné se v toku času zastavit, ztišit okolní hluk a věnovat pozornost svému vnitřnímu světu. 

V terapii objevujeme, co všechno Vás v životě zformovalo (a formuje) a jak to ovlivnilo (a ovlivňuje) způsob Vašeho vímání, prožívání, myšlení a jednání. Mnohé z těchto vzorců vznikly z nutnosti a je v pořádku se k nim vrátit, pochopit je… a postupně je začít přepisovat.

Jak vypadá vaše životní mapa? Kde se opakovaně ztrácíte? Kde se dá zastavit, rozhlédnout se a vědomě se rozhodovat, kam jít a čeho se naopak vyvarovat?

V každém z nás existuje kompas. Někdy zakrytý, rozladěný, ztracený pod nánosy očekávání, strachů a přizpůsobení. Ale není zničený. Jen potřebuje čas, pozornost a péči, aby mohl znovu ukázat smysluplný směr.

Když už člověk jednou je, tak má být tím, kým je a ne být tím, kým není, jak to v mnohých případech je. 

(parafráze, Werich)