VÝCHODISKO

Každý z nás přichází na svět s vlastními vrozenými předpoklady. To, co se z nich postupně rozvine a co naopak zůstane potlačené či nevyužité, významně ovlivňují vztahy a prostředí, ve kterém vyrůstáme a které jsme si nevybrali.

Na začátku života jsme závislí na péči druhých. Potřebujeme bezpečí, blízkost a přijetí. Postupně přichází potřeba samostatnosti, vlastních hranic, uznání a hledání vlastní identity. Díky těmto zkušenostem se učíme rozumět sobě, zvládat emoce a vytvářet vztahy.

Ne vždy ale dostáváme to, co potřebujeme a protože jako dítě jsme nemohli své podmínky jednoduše měnit, přizpůsobili jsem se uvnitř sebe. Naučili jsme se potlačovat emoce, vyhovět druhým na ůkor sebe, přebírat za druhé odpovědnost, všechno vydržet nebo jsme uvízli v naučené bezmoci, vytváříme závislé vztahy, vnímáme se jako oběť okolností, které nemůžeme změnit.

“Přizpůsobit se ale neznamená skutečně se rozvíjet.”

To, co nám kdysi pomáhalo obstát, nás ale později začne omezovat. Některé potřeby zůstaly nenaplněné, důležité zkušenosti chyběly a určité schopnosti neměly možnost se rozvinout nebo dozrát. Vznikají tak vnitřní životní scénaře, které nás kdysi chránily a nyní nás blokují a ubírají nám na psychické pohodě, spokojeném životě.

Jak přemýšlím o psychoterapii

Psychické potíže nevnímám jen jako příznaky, kterých je potřeba se zbavit. Zajímá mě jejich původ, souvislosti i smysl, který v životě člověka mohly mít, a proto se zaměřuji na porozumění scénářům, které se v našem životě opakují – jak vznikly, co je udržuje a jakým způsobem ovlivňují naše současné prožívání, vztahy a rozhodování.

Porozumění těmto souvislostem postupně umožňuje rozpoznávat a uvolňovat blokace, které nás drží ve starých způsobech prožívání a jednání. V bezpečném terapeutickém vztahu tak může to, co dlouho zůstávalo uvízlé, znovu dostat prostor k rozvoji.