Dítě si nevybírá do jakého rodinného, společenského, etnického, kulturního a dobového prostředí se narodí. Nevybírá si, jaký genetický koktejl mu bude "namíchán" a jaké predispozice si v pomyslném mezigeneračním batohu ponese. Co se v určitém prostředí nerozvine, se může v jiném rozvinout v plné síle.

Vývoj člověka je křehký proces a dospělost není něco, co se "stane" s plnoletostí. Jde o završení vývojových etap, které v sobě obsahují vývojové úkoly jejichž dluhy máme zabalené na celou naši životní pouť. 

Dlužné potřeby se projevují opakováním stejných vztahových vzorců, vnitřních i vnějších konfliktů, frustraceí a obecně stavům, kterým je někdy velmi těžké porozumět, jsou iracionální, nejde se jich zbavit, ani je umírnit. To Vám "tehdy a tam" promlouvá do "teď a tady."

„Když už člověk jednou je, měl by mít možnost být tím, kým skutečně je a ne tím, kým se kdysi musel stát.“